Jsme malá chovatelská stanice hladkosrstých standardních jezevčíků v barvě červené i černé s pálením. Se svými čtyřnohými kamarády žijeme v bytě jako s rovnocennými členy rodiny a totéž upřednostňujeme u zájemců o naše štěňata.

Název chovatelské stanice od Ledného potoka pochází z míst nám milých a námi pravidelně navštěvovaných – z brdských lesů, kde uprostřed krásné a dosud panenské přírody pramení Ledný potok. Naše chovatelská stanice se nachází v prostorném bytě v centru Prahy, blízko Vltavy a historického Vyšehradu.

V naší rodině, s většími či menšími přestávkami, vždycky žili psi. Již moje dětství je spojováno s hladkosrstou fenou jezevčíka, černou s pálením. Potom s námi dlouho žila fenka, kterou jsem našla v našem domě na Silvestra večer. Byla kříženec velšteriéra a byla moc milá a vděčná. Po jejím odchodu, který nás moc bolel, jsem hledala pejska jí nejvíc podobného. Rozhodla jsem se – jak jinak – než pro fenku velšteriéra. S ní jsem absolvovala svod, několik výstav, bonitaci a norování. Bohužel jsme o ni přišli v poměrně mladém věku, onemocněla nevyléčitelnou nemocí.

Po několikaleté pauze jsme se v roce 1994 rozhodli si pořídit opět pejska. Nebylo dlouhého přemýšlení – vrátili jsme se k rase, která v okruhu celé naší rodiny vždycky byla – k jezevčíkovi. Pořídili jsme si hladkosrstou fenku Ditu ze Široké meze, černou s pálením, drobnější kostry, hezké typické hlavy a dominantní povahy. Absolvovali jsme s ní svod, výstavu a bonitaci. V naší rodině žila jako kamarád a člen rodiny. Zanedlouho k ní přibyla ještě jedna fenka – opět nalezenec – dlouhosrstá jezevčice Bella, milé a přítulné povahy. V roce 2006 nám ve 12ti letech zemřela černá fena na nádorové onemocnění a my jsme náš smutek utišili příchodem nového štěňátka, opět černého s pálením.

Oslovili jsme chovatele ing. Martina Böhma z Chocerad, který má chovatelskou stanici “od Márfyho” a přinesli jsme si domů roztomilou psí holčičku Elsu. Protože jsme s chovatelem naší Elsy průběžně v kontaktu, dozvěděli jsme se, že opět očekávají “radostnou událost” a že štěňátka budou červená s příměsí černé, protože tatínkem je tentokrát červený pejsek. Zalíbila se nám představa, že bychom měli dvě fenky od jednoho chovatele, od jedné matky, každou jinak barevnou a s věkovým odstupem devíti měsíců. Rozhodli jsme se a přivezli si domů další psí holčičku, krásně vybarvenou Fidorku od Márfyho.

Jak štěňátka postupně dorůstala, absolvovali jsme s nimi svod, výstavy, bonitaci a začali jsme se připravovat na zkoušky, protože jezevčík je lovecké plemeno a k uchovnění jsou zapotřebí. Na podzim 2007 udělala Elsa zkoušky vloh (ZV) a norování (ZN) a tím si splnila podmínky chovnosti. Začali jsme jezdit na “psí tábory” pro jezevčíky, které každoročně pořádá paní Dana Hájková a tam v roce 2008 Elsa rozšířila svůj pracovní repertoár o další zkoušku – barvářskou (KBZ) a Fidorka v témže roce složila ZV a ZN a stala se také chovnou. Kromě náročné přípravy na jednotlivé disciplíny jsme se na táboře poznali se spoustou jezevčíků a “jezevčíkářů”, kteří se svým pejskům nadšeně věnují. Velký dík patří všem výcvikářům v čele s paní Danou Hájkovou, bez kterých by se mnoho jezevčíků pracovně nerozvinulo a nemohlo být uchovněno. Tyto tábory jsou velkým přínosem pro populaci jezevčíků.